Ve starých lidových textech se můžeme dočíst například to, že název medu v mnoha jazycích - anglicky honey, německy honig apod. - je odvozen od hebrejského slova ghoneg, což znamená rozkoš. V bibli měla prý země Kenaan oplývat mlékem a strdím (strdí - medová plástev).

Teutoni (germánský kmen, o němž první zmínky byly zhruba ve 4. stol. př. n. l.) v Evropě připravovali z medu víno a pili jej třicet dní po svatbě - odtud výraz "medové týdny" a "medový měsíc", jimiž se v některých jazycích označují líbánky. Pověst medu jako afrodiziaka možná pochází právě z tohoto zvyku.

Až do první světové války se rány často potíraly medem, aby se dezinfikovaly a urychlilo se jejich hojení.

Med se užívá vnitřně proti nachlazení a horečce, pomáhá při vykašlávání, velmi účinný je proti návalům, kataru a zánětu dutin, používá se i jako prostředek proti senné rýmě (ve starých babičkovských receptech najdeme rady užívat malé množství místního medu denně po několik týdnů před pylovou sezónou i během ní, aby organismus nebyl tak citlivý na pyly, které se v dané oblasti vyskytují). Výzkum také ukázal, že silné antiseptické vlastnosti medu pomáhají chránit proti nákazám např. salmonely, cholery, tyfu a pneumokokům.
Lidem trpící nespavostí pomáhá med zklidnit, uvolnit a navodit spánek, proto se doporučuje dát si před spaním šálek teplého mléka se lžičkou medu.

Zevně med urychluje hojení ran včetně vřídků v ústech nebo na nohou při křečových žilách. Med je hygroskopický - přitahuje vodu, takže může ze zanícené rány vytáhnout jedy a hnis. Med je rovněž účinný prostředek na popáleniny a také na záněty prsní žlázy.
Některé zdroje také uvádějí, že malé množství medu kápnutého do oka může pomoci při slabých zánětech spojivek.

Kvalita medů v Česku:
Český med, který produkují domácí včelaři, patří k nejkvalitnějším výrobkům. Pravidla vydaná v roce 1999 Českým svazem včelařů pro regionální známku Český med jsou přísnější, než evropská směrnice pro med i česká vyhláška ministerstva zemědělství. V českých obchodech se však objevují medy či směsi medů ze zahraničí, jejichž obsah bývá často nedobrý. Jedná se o produkty, které obsahují jen málo medu, výrobky jsou směsicí škrobu kukuřice, třtiny a různých sirupů. V těchto "medech" se často nachází velké procento hydroxymethylfurfuralu, což znamená, že tento výrobek byl prakticky uvařen a tím pádem znehodnocen. Při rozborech obsahovaly některé dovozové medy dokonce i těžké kovy. V roce 2012 odhalil časopis dTest medy, které byly šizeny sirupy a které obsahovaly pesticidy.

Med patří mezi jednoduché cukry, obsahuje 38% fruktózy a 31% glukózy.

Přes všechny příznivé účinky může působit i jako alergen.
Na okraj - co týče sezónních alergií, naprostá většina je způsobená pylem ze stromů a trav, které včely většinou nesbírají.

Poznámka mamuta pod čarou:
Kdysi na internetu kolovaly (nebo ještě kolují) informace o zázračných účincích medu se skořicí. Jakkoli není pochyb o příznivých účincích jak medu, tak skořice, musela jsem se tomu textu pousmát - v některých návodech tam je uvedeno, např. na hubnutí: "každý den ráno, půl hodiny před snídaní, na lačný žaludek a večer před spaním vypijte šálek medu se skořicí, Pravidelné užívání sníží váhu i u mimořádně obézních osob". Tak já vám nevím. Zkoušel to vůbec někdy někdo? Kde jsou nějaké statistiky, existuje někdo, kdo by do TOHOHLE vůbec šel? Když už pominu množství jednoduchých cukrů, které by ta dotyčná osoba do sebe dostala (jak se při téhle "dietě" asi hubne?), tak při představě každodenního cpaní do sebe šálku medu dvakrát denně se mi dělá docela šoufl :-) . Med sice obsahuje enzymy, které podporují trávení a částečně jsou skutečně i prostředkem proti obezitě, ale v tomto množství? Raději do všeho dejme selský rozum, což? :-)