Bazalka je aromatická rostlina z čeledi hluchavkovitých. Kvete od června do září. Je původem z Indie a z dalších vlhkých tropických regionů Asie, kde byla pěstována více než 5000 let. Již ve starověkém Řecku ji používali též k léčení při uštknutí hadem nebo štírem. Ve starém Římě se stala tak populární, že se jí připisovaly až zázračné léčivé vlastnosti, což bylo třeba uvést později na pravou míru. Do Evropy se dostala v 16. století a v současnosti se pěstuje většinou na zahradách. Je to nízká (20-40 cm) jednoletá bylina, má bílé květy, poměrně velké, které jsou opylovány hmyzem, Stále vyráží nové a nové výhonky, čímž se doba květu značně prodlouží. . Možnost záměny bazalky je velmi malá, protože bazalka se od podobných rostlin stejné čeledi liší specifickou vůní – připomíná něco mezi růži a hřebíčkem. Lze ji rozmnožit buď semeny nebo řízkováním nekvetoucích postranních výhonů.

Slovo bazalka pochází z řeckého basileus, což znamená „král“. Někteří lidé prý věří, že rostla na místě, kde svatý Konstantin a Svatá Helena nalezli svatý kříž. Po určité období však byla považována za ďábelskou bylinu, protože její název byl zaměněn za latinské „basiliscus“, bazilišek.

Použití v potravinářství
Bazalka má v kuchyni široké využití. Užívá se jak čerstvá, tak sušená nať – lístky můžete nasekat, rozdrtit či natrhat. Nejčastější je její užití jako vynikající koření jídel. Po celou dobu vegetace je chutnou i voňavou přísadou salátu u čerstvé zeleniny. Můžeme jí přidat i k dušenému masu, do omáček, dá se přidat i do polévek, fazolových pokrmů, nakládaných okurek, hodí se na rybí filé na másle apod. Bazalku lze také zmrazit, usušit či zpracovat do olejů, na italské pesto nebo na vegetariánská jídla, kterým dodává tu správnou chuť. Klidně lze použít i části květů.

Bazalka tvoří základ italské kuchyně, používá se zejména u receptů, jejichž součástí jsou rajčata (saláty, těstoviny s rajčatovou omáčkou apod.). Důvodem však není jen její chuť, ale také její pozitivní účinky na trávicí ústrojí.

Ve volné přírodě u nás bazalka neroste, ale pro vlastní potřebu většině lidem vystačí rostlinka v květináči. Jako koření ji dostaneme ve specializovaných obchodech .

Léčitelství
Bazalka je mimořádně univerzální bylina:
- Tlumí křečové bolesti, mimo jiné: doporučuje se pít preventivně denně šálek čaje z bazalky
- Zlepšuje trávení, působí proti nadýmání
- Tuberkulóza
- Působí protizánětlivě i mírně antibioticky
- Je vhodná při nespavosti, únavě a migréně, uvolňuje stres.
- Účinkuje i při uštknutí hadem nebo štírem
- Podpora tvorby mateřského mléka, laktace.
- Při použití inhalace snižuje krevní tlak a je vhodným prostředkem při těžkém nachlazení (při schopnost uvolňovat křeče trávicího traktu a průdušek ji můžeme používat i při kašli).
- Silný odvar z bazalky se používá zevně na omývání hnisavých a těžce se hojících ran, můžeme ji přidávat do koupelí pro celkové osvěžení a uklidnění

Při podávání ve formě čaje ji zpravidla kombinujeme s dobromyslí, meduňkou, puškvorcem, řebříčkem, heřmánkem, benediktem, tymiánem, kořenem lopuchu nebo řepíkem. V neposlední řadě bývá využívána v kosmetice, případně pro aromaterapeutické účely (výroba éterických olejů).

Při běžném dávkování se žádné vedlejší účinky bazalky nezjistily.

Co vše bazalka obsahuje?
Bazalka obsahuje hlavně silice (až 1,5 %) s hlavní složkou methylchavikolem (estragolem) a linaloolem a přibližně 5 % tříslovin, flavonoidy, glykosidy, éterické oleje s eugenolem a ocimem, bazalkový kafr, tanin, cinoel a jiné látky.

Bazalková silice je ale velmi výrazná, a proto je vhodné, zejména u čerstvých listů, dbát opatrnosti při dávkování. Příliš velké množství účinných látek naopak spíše sliznice či nervová centra podráždí, než uklidní (jako u každé byliny s velkým obsahem silic).