Pepř
Pepř je jedním z nejoblíbenějších a nejrozšířenějších koření na světě. A to nejen pro jeho výrazné a štiplavé aroma, ale i díky svým povzbuzujícím účinkům na naše tělo, které si mnozí z nás ani neuvědomují.
Pepř černý je plod pepřovníku černého (Piper nigrum), sklizený v nedozrálém stavu, používá se jako koření. Je to popínavá, stálezelená rostlina vzdáleně připomínající chmel. Dorůstá délky až 15 metrů a dožít se může až 60 let.
Historie:
Pochází z Indie, kde se užíval už ve starověku, dnes se však dováží z řady tropických zemí
(Brazílie, Malajsie, Čína, Vietnam, atd. Pepř do Evropy přivezl Alexandr Makedonský po svém tažení do Indie. Po dlouhá
staletí byl nesmírně drahý a rostlina byla Evropě neznámá, poprvé ji popsal ve
svém cestopise Marco Polo.
Jsou u nás i ti, kteří ho doma pěstují pro okrasu, ale v našich podmínkách je velmi těžké tuto rostlinu donutit k plození. Nejlepším klimatem pro jeho úspěšné pěstování jsou tropy, nemá však rád přímé slunce, prosperovat bude v mírném stínu nebo polostínu. Je to nejrozšířenější koření, používané ve všech kuchyních. Plody pepřovníku se sklízejí v různých stupních zralosti a procházejí jiným procesem zpracování, což dává pro použití v kuchyni více druhů:
§ Pepř černý - fermentované nedozrálé zelené bobule pepře černého. Ač bychom si mohli myslet, že je tomu naopak, černý pepř je usušeným, ještě nedozrálým plodem pepřovníku. Získáme ho tak, že otrháme hrozny s ještě nedozrálými plody pepřovníku v době, kdy začínají lehce červenat a ty pak sušíme na slunci, až ztmavnou a jejich slupka se zcvrkne. Nevyžadují žádnou další úpravu, proto je černý pepř nejlevnější ze všech zmíněných typů.
§ Pepř bílý – získáme z úplně dozrálých kuliček, jež se namáčejí a odlupováním se zbavují změklé tmavé slupky. Pak se suší na slunci tak dlouho, až se vnitřek plodů co nejvíce vybělí. Bílý pepř má znatelně jemnější chuť a není tak štiplavý
§ Pepř zelený - jsou to nedozrálé, rychle usušené, ale ještě plně zelené bobule, které se pro zachování barvy, aroma a měkké konzistence nakládají do octa nebo soli. Zelený pepř je velice oblíbeným kořením gurmánů. Je poněkud dražší, zato však delikátní.
§ Pepř růžový - bobule stromu pepřovec (Schinus) jsou to nedozrálé bobule, ten se však sklízí na počátku vybarvování kuliček do odstínů červené
§ Chilli paprička – též kayenský či kajenský pepř
§ Pepř dlouhý – plod pepřovníku dlouhého (Piper longum)
- Typickým účinkem pepře na náš organismus je stimulační působení. Proto je také považován za přírodní afrodiziakum. Stimuluje krevní oběh, zvedá krevní tlak a tím i zásobování orgánů živinami a kyslíkem.
- Subjektivně v nás tak vyvolává pocit přívalu energie a zbystření smyslů.
- Všeobecné zlepšení prokrvení orgánů zároveň zvyšuje naší citlivost na podněty a může tak posílit i náš požitek při stimulaci některých z nich.
- Pepř vám pomůže s trávením. Přidáním pepře do jídla nejen ovlivňujeme jeho chuť, ale zároveň také pomáháme našemu žaludku s trávením daného pokrmu. Silice obsažené v tomto ostrém koření stimulují produkci slin a trávících šťáv, urychlují a usnadňují tak trávení jídla a povzbuzují chuť k jídlu vůbec. Pokud pepř přidáme např. k tučnému či jinak těžce stravitelnému pokrmu, pomáháme našemu zažívání a můžeme se preventivně vyhnout pocitům těžkosti v žaludku a pomalého trávení.
- Zároveň má i lehce dezinfekční účinky a působí též proti nadýmání.
Pepř ano, ale střídmě
Jako je tomu i u jiných silně aromatických bylin a koření, i v případě pepře platí "všeho s mírou".. Těhotné ženy by ho měly konzumovat v menších dávkách, stejně jako lidé trpící vysokým tlakem. V případě žaludečních vředů či překyselení žaludku také není tím kořením, kterému bychom měli příliš holdovat. Při jeho dlouhodobém požívání ve vysokých dávkách by dokonce mohl vést k tvorbě žaludečních vředů, právě kvůli stimulaci tvorby žaludečních kyselin.
Zajímavosti
§ Při přípravě jídel se též setkáváme s barevným pepřem, což je směs pepře černého, bílého, zeleného a růžového.
§ Pepř černý podporuje tělesné žádosti, proto měla středověká církev vůči němu výhrady a bylo ho zakázáno používat v klášterech. Nahrazován byl proto plody drmku, zvaného mnišský nebo kněžský pepř, který žádosti tlumil.
§ Některé národy jsou známé nadužíváním pepře, příkladem může být například Bulharsko, kde je součástí téměř všech národních pokrmů, jako je například kabapčeta. Známé je rovněž místní lidové rčení „Pepříš jako Kănčev“, kdy byl tento nižší šlechtic znám spotřebou tohoto koření stejně tak jako milenek.
§ Přestože se dnes pepř téměř výhradně používá k přípravě slaných pokrmů a mas, dříve se přidával i do perníků.
§ Za afrodiziakální nápoj se díky obsahu pepře považuje i např. koktejl, zvaný "Bloody Mary", kterému holdují hlavně muži.
Recept na svařené, kořeněné, povzbuzující víno:
0.7 l dobrého červeného vína, 1-2 kusy skořicové kůry, 5-7 hřebíčků, 5 kuliček černého pepře, 1 hvězdička badyánu, špetka strouhaného muškátového oříšku, 3 lžíce rozinek, 1/2 pokrájeného citronu nebo pomeranče, 2-3 lžíce medu.
Víno nalijeme do hrnce, přidáme koření, citrusový plod a rozinky. Pozvolna přivedeme do varu, povaříme ani ne 1 minutu a odstavíme z plotny. Před vmícháním medu ho necháme trochu vychladnout, můžeme přidat ještě plátek čerstvého citronu nebo pomeranče a popijeme po doušcích.
Toto víno stimuluje krevní oběh a prokrvení orgánů, prohřívá tak naše tělo i sliznice, čímž také zlepšuje odkašlávání, spouští rýmu a zároveňpomáhá odstartovat kýžené pocení v době nemoci. Jeho jedinou nevýhodou je, že není zrovna vhodné pro děti, nebo při užívání antibiotik. Výborné je také např. po dlouhé zimní procházce či prochladnutí, při nízkém tlaku a studených rukou a nohou.
